To že se při písničce rozbrečíš není hloupost, má to svůj důvod! A tím jsou vzpomínky..

24. září 2012 v 21:02 |  diary

..a ty umí potrápit, vylít pár kapek slané vody a připomenout nám minulost.

Ale na tom není nic špatného, ne? Vždyť je to jako soundtrack k našim životům! Písničky, které nám připomínají ty pasáže, kdy jsme byli maximálně šťastní, zamilovaní, pobláznění nebo jednoduše bezdůvodně PROSTĚ šťastní. Pak jsou tu také ty, které nemusí být spojený se špatnými vzpomínkami, ale při jejich poslouchání nám naskočí husí kůže, tečou slzy štěstí a nám se vrácí ty scény, které se už NIKDY nevrátí. Je na tom snad něco špatného? Nemám problém se rozbrečet, ale vysvětlovat to lidem, kteří to stejně nepochopí, to mi probém dělá! ;) A pár takových písniček je! Ale všechny mají jedno společné - jsou to už jen vzpomínky, které jsou minulostí. A co bylo, to bylo. Je krásné na to vzpomínat a ty slzy (ať už štěstí nebo smutku) z tváře utírat. :')


A konec vylejvání vzpomínkových tekutin z mozku!
Dnešek byl moc fajn! Řekla jsem si, že NA VŠEM lze hledat něco pozitivního, na všem. A chraň Pán Bůh nebo kdokoliv jinej toho, kdo mi tuhle teorii vyvrátí nebo zkazí tohle pozitivní myšlení a náladu. FUCK YOU!
Takže klady na všem, čeho bych si normálně nevšímala a ještě si nad tím zanadávala:
+ Ráno byl autobus naprosto plný! Neměly jsme si s Dančou kam sednout, ale stály jsme na schodečcích - celou půlhodinu! A víte co? Je krásný koukat se na ranní sluníčko od dveří autobusu! :D :P
+ Umím na jedničku s hvězdičkou pracovat se školní kopírkou! muhehe! (i z maličkostí se třeba radovat) ;D
+ Cestou ze školy jsem měla jít původně sama, protože spěchám vždycky na autobus ve 4 a mám čas jenom 5 minut na přesun. Dneska jsem ale sama nešla! A našel se dokonce někdo, kdo šel stejným tempem jako já a u toho jsme si fajn popovídali (mimochodem, fakt mám ráda jeho smích! myslím to vážně, když se směje, mám pocit, že je všechno v pohodě a mám ho nejradši když se směje! :P). Není to žádný "On" s velkým O.. je to jenom moc fajn kluk. ;)
+ Málem mi ujel autobus. Ale za těch pár týdnů už "zkušeně" (hihi) poznám náš žlutý autobus a tak jsem si nějakých 100 metrů zasprintovala, abych ho stihla. :D A věřte nebo ne, vážně jsem ho stihla. (hrdé poplácání po hrudi! :D).

Možná by se jich ještě pár našlo, ale tohle stačí ne? :) CO VY? umíte se pochválit za obyčejné věci a radovat se z maličkostí? Nebo se o to alespoň snažíte, jako já poslední dobou?
Brzy se ozvu, mějte se krásně. Vaše Nellie,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. září 2012 v 10:28 | Reagovat

Za některé vzpomínky jsem ráda, ale některé mi dokážou zkazit celý den a mám náladu na nic..
Jinak to s tím hledáním něčeho pozitivního dělám i já. Spíše se snažím. ;D A musím říct, že pak se cítíš mnohem líp ;)

2 THEthees THEthees | Web | 26. září 2012 v 22:57 | Reagovat

já se snažím myslet furt pozitivně a někdy se to ale fakt nedá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama